Historie

Historie

   O založení zápasnického oddílu v Borohrádku se zasloužil pan Karel PETRNEK. Do našeho malého městečka ve Východních Čechách pod úpatím Orlických hor se přestěhoval v 60. letech a přinesl sebou skutečný zájem o zápas.

   Borohrádecký zápas se datuje od roku 1962. Od cvičení chlapců v rámci základní tělesné výchovy se přešlo na cvičení přímo zaměřené na zápas. Těmi prvními byli chlapci v dorostovém věku. Byla to trenérská práce přinášející největší radost. Vidět chlapce jak sílí a zvětšuje se u nich výkonnost, a jak se z nich stávají opravdový borci.

   Začátky nebyli vůbec lehké. Podobně jako každý začínající oddíl se museli denně řešit drobné či větší problémy. Začínalo se z ničeho, ale chuť a vůle trénovat u místních kluků dychtících po pohybu a specifickém umění, který tento historicky jeden z nejstarších sportů poskytuje, nechyběla. Chybělo ale trénovat „na čem“, prostě scházela žíněnka. Jako dar darů se ukázala přátelská pomoc pana Mika z Poříčí, který věnoval začínajícím zápasníkům z Borohrádku 4 ks 2x2 metry vymlácené judistické žíněnky. A tak se mohlo na plno začít….

   Netrvalo dlouho a po pravidelných a intenzivních trénincích se začalo jezdit i na turnaje a to pod názvem TJ Lokomotiva Borohrádek. Jedním z prvních turnajů byl pražský mezinárodní turnaj „Štít 5.května“ Tam Oldřich ŠRÁMEK zvítězil ve všech utkáních do 30 vteřin a poprvé se na soutěži ozval „ Borohrádek“. Nikdo nevěděl, kde toto městečko leží, ale postupem času se všem trenérům, rozhodčím a činovníkům zápasu dostalo do podvědomí a za více jak 50 -ti letou historii oddílu je tomu do posut.

   Problémy byli i s tréninkovými prostory. V 70 letech se prováděla rekonstrukce a generální oprava sokolovny a tam se připravovala místnost – malý sál, který mněl sloužit „jen“ pro zápasníky. Měla tam být nová, tréninková a stále položená žíněnka, což na tu dobu byl neskutečný zázrak. Proto všichni členové oddílu přiložili ruku k dílu. Pomáhali při této generální opravě. Mladí otloukali omítku, a ti starší prováděli zednické práce. Dokonce i ti co byli na základní vojenské službě a přijeli na opušťák nebo dovolenku domů, neváhali a šli pomoct „budovat“ nové tréninkové prostory.

   Po dobu opravy sokolovny se trénovalo ve starém domě za mostem směrem na Šachov. Rovnou ze silnice se vcházelo do bývalé kuchyně, kde od stěny ke stěně se vešla právě ta stará judistická žíněnka a rozměrech 4x4 metry. V menším „obyváku“ byla provizorní posilovna, tj. lavička, činky a ještě starší a roztrhanější žíněnka na sedy a lehy. Výhodou těchto prostor bylo to, že se dalo běhat po silnici v rámci rozcvičky k „300 - letému dubu“ a zpátky a tak se zvyšovala i fyzická kondice.

   Dorostenecká ligová utkání díky rekonstrukci sokolovny se v 70 letech zápasila v hospodě na náměstí na sále v I. patře. Diváci díky malému prostoru seděli těsně u žíněnky a atmosféra a fandění bylo tak intenzivní, že se otřásala celá hospoda. Hostinský měl strach, že hospoda spadne a tak ligová utkání zakázal i tak se muselo „jít“ jinam. Využilo se možnosti zápasit v jídelně na místní pile ve Východočeských dřevařských závodech. V pátek večer se uklidili stoly a židle, postavila se žíněnka a mohlo se začít zápasit. Po skončeném utkání se muselo zase vše uvést do původního stavu.

   Problémy oddílu nebyli jenom materiální, ale i personální. Oddíl se v tomto období potýkal s nedostatek trenérů ale i funkcionářů. Trenér Karel PETRNEK byl na všechno sám. Stal se v jedné osobě trenérem, předsedou oddílu, hospodářem a technickým vedoucím. Postupem času mu pomáhal pan BOHUSLAV, otec jednoho z nejlepších Borohrádeckých zápasníků a k němu se přidávali další rodiče. Po čase se zlepšil jak zájem veřejnosti tak hlavně vedení města, který zápas začalo podporovat. V oddíle byl jak dostatek trenérů, tak i funkcionářů. V roce 1976 měl oddíl 12 – ti členný výbor a 4 pomocné trenéry. V 70. letech se podařilo oddílu 3x získat titul „Vzorný oddíl ČSTV 1.stupně“

   Síla Borohrádeckých zápasníků byla vždy v poctivé tréninkové práci a dobrém kolektivu. Závodníci nikdy nikoho z oddílu nenechali v nesnázích a vzájemně si ve všem pomáhali. Na svých cestách po turnajích zažili nejedno dobrodružství i veselou nebo zajímavou příhodu. Jednou po úspěšném turnaji v Praze si členové oddílu šli krátit čekání na zpáteční vlak do známé pivnice „ U Fleků“ . V ní při placení a odchodu se zjistilo že zápasníku Pavlu BOŘÍKOVI byl odcizen nový lamino kabát – poslední výkřik módy. Všichni se ho vydali hledat ale marně. Zimní únorovou noc místo odjezdu domů strávili závodníci na stanici Veřejné bezpečnosti v pověstné Bartolomějské ulici a domů se vydali až ranním vlakem. Dalším z mnoha příběhů byla opět cesta do Prahy na mezinárodní turnaj. Jako oddíl TJ Lokomotiva Borohrádek se skoro na všechny turnaje jezdilo díky slevě vlakem. Vlak mněl zpoždění a byl ohrožen včasný příjezd na turnaj. Protože by se nestihlo vážení, zašel trenér za řidičem tramvaje, který závodníky vezl k tělocvičně, dal mu úplatek 10,- Kč a řekl : „Pane řidiči, spěcháme na zápasnickej turnaj tak s touhle tramvají jeďte jak s taxíkem a nikde nezastavujte až na konečný“. Řidič si sice zaťukal na čelo, ale nakonec se vážení na turnaj stihlo. Rychleji snad žádná pražská tramvaj ještě nikdy nejela.

   Po opravě sokolovny se zápasníci přesunuly na malý sál, kde podmínky pro trénování byly téměř dokonalé. A to se odrazilo jak ve výkonnosti, tak i v zájmu. Do zápasu v 80 ledech chodilo tolik závodníků, že se na žíněnku nemohli ani vejít. Tradovalo se že „Kdo má v Borohrádku dvě ruce a dvě nohy chodí do zápasu“.

   Díky zrekonstruované sokolovně se začali pořádat na velkém sále ligová dorostenecká utkání družstev a i turnaje. Do současné doby se každoročně pořádá Velká cena města Borohrádek. Tento turnaj je jedním s nejobsazenějším turnajem co se týká účasti závodníků a díky blízkosti hranic ho navštěvují i závodníci z Polska. To je ale již současnost a tak se opět vraťme k historii.

   V roce 1967 byl povolán v rámci povinné vojenské služby do tehdy prvoligové Dukly Stříbro náš odchovanec Milan MAČEK a v roce 1971 František GRULICH do Dukly Trenčín. To byli naši první zástupci, kteří se uplatnili v nejvyšší zápasnické soutěži – první lize. Dobrá spolupráce se později rozvinula i mezi našim zápasnickým oddílem a Rudou hvězdou Praha, což byl v té době jeden z nejprestižnějších klubů tehdejšího Československa. Náš oddíl se v podstatě stal dorosteneckou základnou a zásobárnou pro toto středisko vrcholového sportu. Mnoho našich úspěšných zápasníků odcházelo do tohoto klubu na základní vojenskou službu, kde po splnění této povinnosti zůstávali a pokračovali v další sportovní kariéře.

   V roce 1991 se oddíl TJ Lokomotiva Borohrádek přejmenoval na TJ SOKOL Borohrádek a zaměřil se výhradně na mládež a žákovské kategorie. O rok později se založil i ženský zápas. Borohrádečtí trenéři a funkcionáři byli jedni z prvních v Čechách, kteří „zkusili“ tuto kategorii. A byla to dobrá volba. Pro zkvalitnění tréninků dívek dojížděl z Hradce Králové František MAŇÁSEK, specialista na volný styl a rovněž legenda Českého zápasu jak po stránce, závodní, trenérské tak i potažmo funkcionářské. Pan MAŇÁSEK se stal i reprezentačním trenérem ženské kategorie. Na tréninky jeden čas chodilo i 15 děvčat. Ženský zápas v Čechách i ve světě získával velký ohlas a tak závodnice z Borohrádku začali jezdit nejenom na domácí turnaje ale i na turnaje do zahraničí a to do Švédska, Norska a Polska. Výsledky tak na sebe nedali dlouho čekat. Medailové úspěchy na turnajích a i tituly Mistryň České republiky. Tím největším úspěchem bylo 4. místo na Mistrovství Evropy juniorek, které ve váze do 56 kg vybojovala Veronika HAJNOVÁ.

   Asistentem Františka MAŇÁSKA byl Karel JEDLIČKA – zvaný „Hop“. U tohoto jména se trošku zastavme. Jestli byl Karel PETRNEK zakladatelem Borohrádeckého zápasu a hybnou pákou tohoto sportu u nás tak „Hop“ byl nedílnou součástí zápasu a to jak ve svém mládí jako aktivní zápasník tak hlavně postupem času jako asistent všech trenérů, kteří v Borohrádku kdy trénovali. Činnost tohoto člověka se dá vystihnout touto příhodou. Na setkání všech zápasníků ku příležitosti 40. výročí založení oddílu seděl početný hlouček a bavil se a vzpomínal. Nakonec jeden závodník vstal a řekl: „ Zbyli nám už jen vzpomínky a HOP !!!“

    Zápasníci z Borohrádku během své více jak 50 - ti leté historie vykonali kus poctivé práce nejenom v rozvoji svého sportu, ale výrazně významnou měrou přispěli i ke sportovnímu tak i společenskému dění v Borohrádku a okolí. Z hlediska sportovních úspěchů by se tituly Mistrů československé a později české republiky daly počítat na desítky. Dorostenecké družstvo zápasilo I. ligu a 2x bylo ve finále této soutěže. Borohrádek se může pyšnit již zmíněným 4. místem na Mistrovství Evropy ale k tomuto umístění přibylo i místo 5, 7, 8 a 9 v kategorii ženských složek. Ale ani chlapci co se týká mezinárodních úspěchů, nezaháleli. Odchovanci Borohrádeckého zápasu vybojovali kompletní sadu medailí na Světových hrách státních složek, ( policistů a hasičů ), vybojovali 4.místo na Mistrovství Evropy železničářů, zápasili v zahraničních ligových soutěžích (bundesliga v Německu), zúčastnili se poháru Evropských zemí a vybojovali i 8 medailí z Mistrovství světa veteránu v četně Titulu Mistra světa. Členové oddílu mají ve svém středu i závodníky oceněnými titulem „Mistr sportu“. Z pohledu trenérského se Borohrádecký zápas prostřednictvím Karla PETRNKA může pyšnit i oceněním uděleným Světovou zápasnickou federací FILA – Diplom Mezinárodního olympijského výboru. Dále Karel POLÁK byl trenérem reprezentačního družstva a plno bývalých zápasníků z Borohrádku trénovalo i jiné české oddíly. Z pohledu společenského života se členové oddílu angažovali i ve vedení města a to jak na pozici starostů, místostarostů ale i členů zastupitelstva či ve vedení Krajského úřadu. Dárcovství krve jednotlivých členů oddílu se považuje za samozřejmost.

   Cílem a snahou nastupující generace jak z řad trenérů, funkcionářů ale hlavně závodníků je navázat na úspěchy z let minulých. Díky podpoře města Borohrádek a příznivcům tohoto sportu z řad sponzorů jsou dobré podmínky pro další sportovní činnost. Tudíž záleží na každém z nás, abychom na tuto zápasnickou Borohrádeckou tradici s úspěchem navázali.

Partneři

120x90120x90120x90120x90120x90120x9050x50120x90120x90120x90120x9050x50120x90120x90120x90120x90120x90120x90